Akty o schválení (Skotsko, 1647-1649)

Shromáždění v EDINBURKU, 27. srpna 1647, dopoledne. Zasedání 23.

Akt o schválení VYZNÁNÍ VÍRY.

JELIKOŽ Vyznání víry pro Boží církve ve třech královstvích je hlavní částí oné jednoty v náboženství, o niž jsme se podle Slavnostní ligy a smlouvy zavázáni usilovat; a jelikož bylo v souladu s tím Shromážděním teologů zasedajícím ve Westminsteru, za přispění komisařů skotské církve, dohodnuto Vyznání víry; kteréžto Vyznání bylo zasláno našimi komisaři v Londýně komisařům církve shromážděným v Edinburku letos v lednu a bylo na tomto Shromáždění dvakrát veřejně přečteno od začátku do konce, prozkoumáno a uváženo; a jelikož byly též vytištěny jeho výtisky, aby je mohli jednotlivě pročíst všichni členové tohoto Shromáždění, jimž bylo veřejně a často oznamováno, aby předložili své pochybnosti a námitky, mají-li nějaké; a jelikož Shromáždění po řádném prozkoumání řečeného Vyznání shledalo, že je nanejvýš ve shodě se Slovem Božím a v ničem neodporuje přijatému učení, bohoslužbě, kázni a správě této církve. A konečně, jelikož je tak nezbytné a tak toužebně očekávané, aby řečené Vyznání bylo se vší možnou pilností a pohotovostí schváleno a ustanoveno v obou královstvích jako hlavní část zamýšlené jednoty v náboženství a jako zvláštní prostředek k účinnějšímu potlačení mnoha nebezpečných bludů a kacířství těchto časů; Valné shromáždění proto po zralém uvážení přistupuje k řečenému Vyznání a schvaluje je, pokud jde o pravdivost jeho obsahu (majíc je za nanejvýš pravověrné a založené na Slovu Božím), i pokud jde o věc jednoty, souhlasíc za svou stranu, aby bylo společným Vyznáním víry pro tři království. Shromáždění též dobrořečí Pánu a s vděčností uznává Jeho velké milosrdenství v tom, že bylo připraveno tak vynikající Vyznání víry a že bylo až dosud dohodnuto v obou královstvích; což pokládáme za veliké posílení pravého reformovaného náboženství proti jeho společným nepřátelům. Aby však náš úmysl a smysl nebyl v některých jednotlivostech špatně pochopen, tímto se výslovně prohlašuje a stanoví: Že to, že se v tomto Vyznání nezmiňují různé druhy církevních úředníků a shromáždění, nebude na újmu Kristově pravdě v těchto jednotlivostech, která má být plně vyjádřena v Příručce správy. Dále se prohlašuje: Že Shromáždění rozumí některým částem druhého článku kapitoly třicáté první pouze o církvích neusazených neboli neustavených, pokud jde o správu; a že ačkoli v takových církvích může být synod služebníků a jiných způsobilých osob svolán autoritou a jmenováním světské vrchnosti, bez jakéhokoli jiného povolání, aby se s nimi radila a poradila o věcech náboženství; a ačkoli rovněž Kristovi služebníci mohou bez pověření od svých církví sami od sebe a na základě svého úřadu scházet se synodálně v takových dosud neustavených církvích; přesto ani jedno z toho se nemá dít v církvích ustavených a usazených; přičemž vrchnost má vždy volnost radit se se synody služebníků a vládnoucích starších, které se scházejí z pověření svých církví, buď řádně, nebo, jsou-li svolány její autoritou, příležitostně a pro re nata; přičemž je rovněž volno scházet se synodálně, jak pro re nata, tak v řádných dobách, z pověření církví, na základě vnitřní moci přijaté od Krista, tak často, jak je k dobru církve nutné takto se shromáždit, v případě, že vrchnost ke škodě církve svůj souhlas zadržuje nebo odpírá; když jí byla nejprve pokornou prosbou předložena potřeba příležitostných shromáždění.

A. KER.

KAREL I. Parl. 2. Zasedání 2. Zákon 16.

Akt o KATECHISMECH, VYZNÁNÍ VÍRY a jejich potvrzení.

V EDINBURKU, 7. února 1649.

STAVOVÉ parlamentu, nyní svolaní na tomto druhém zasedání druhého tříletého parlamentu na základě aktu Výboru stavů, který měl od posledního parlamentu moc a autoritu svolat parlament, vážně uváživše katechismy, totiž Větší a Kratší, s Vyznáním víry a se třemi akty o jejich schválení vydanými komisaři Valného shromáždění, které jim předložili komisaři řečeného Valného shromáždění, potvrzují a schvalují řečené katechismy, Vyznání víry a akty o jejich schválení, tak jak byly předloženy; a nařizují, aby byly zapsány, zveřejněny a uváděny v praxi.